Stále chodím spať pred polnocou. Prečo? Bojím sa. Som proste bojko. Ale od toho sna kde mi odrezali hlavu mám čudný pocit. Pocit, že by som nemala cez noc ostať sama lebo sa niečo stane. Cez noc mám otvorené okno a keď fúka vietor hýbe sa záves. A ja mám niekedy pocit, že je niekto v mojej ozbe. Stále si hovorím, že som len paranoidná, ale čím ďalej tým viac si myslím, že to nie je pravda. Moja izba je malá, ale prázda. V noci to dáva strašidelný pocit. Asi sa dnes nevyspím.
Stále sa obzerám po izbe a bojím sa. Bojím sa. Bojím sa.
Keď niekto dnes v noci bude čítať tento článok prosím, okomentujte ho. Ja idem sa ďalej báť. Sama a bez nikoho.
Ale už mi je lepšie :D Musela som sa niekomu zdvôveriť (a najlepšie je celý blogoví svet XD)
Vaša Susy

Snad chápu.. Jen bych ráda věděla.. Proč se bojíme tehdy, kdy (někdy zdánlivě) nemusíme? Když později něco hrozí, tak..