Problém
14. září 2009 v 21:58 | Susy | Môj denníkKomentáře
no Susy s tymto ti neviem presne poradit...tu je na vine len tvoja mama ze ta nevie pochopit....
ale moja bola pred rokom taka ista...v telke chodili kazdy den spravy o tom ako sa decka opijaju a potom vystrajaju...a potom si myslela ze aj jasom taka a nechcela ma pustit do mesta..pre objasnenie...ja byvam v malom meste, nieco ako vacsia dedina..takze nepustit ma do mesta bolo fakt smiesne..chcela by som bola len na sidliskua mohla som byt vonku len do 6tej...chapes ako 16rocna na sidlisku do 18:00 lne preto ze si v telke videla ze deti vmojom veku fajcia a piju...a pritom som cigaretu v zivote nedrzala a ani neplanujem a ona moj nazor na to pozna..ale vtedy si proste zaumienila ze mi verit nebude...
ty si musis najst nejake klapky a ked nieco hovri tak nepocuvat, hlavne sa nemen tak ako ty chces..sice ked tak rozmyslam..ja mam doma taky problem trz..ze vyberam si vysoku no a mama do mna huci nech idem na taku a taku vysoku..lenze taku chce ONA nie ja...ale ani za nic ma na nu neprinuti ist
takze ani ty sa nedaj!!
Ahoj, rozumím ti a chápu tě. Sice moje mamka není tak staroslivá, ale můžu tě ujistit, že vím, o čem mluvíš... je to blbý, tvoje mamka by si měla uvědomit, že to co porodila není její hračka, ale nový život, který také chce jít svou cestou...
Rodičia sú bohuýiaľ taký. Stále by chceli aby sme boli tie ich malé deti ktoré by chceli obliekať do tých ružových šatočiek. Ani men niekedy keď som mala obdobie mama nechcela dovoliť dať si v 14 rokoch ceruzku na oči a potom som si v podstate uvedomila že mi to ani nevadí, lebo je to typická mama, ale to ako sa chová tvoja mama je trošku kruté. Viem aké to je na škole, neviem asi to je gymnázium zo základky, že, ako stredná? Ja to na strednej (a ani na základnej som nemala) nemám ľahké, tiež je to tam dosť o ničom, aj keď až takéto neičo sa mi nestalo, mojím večným problémom budú furt spolužiaci ..
Zažil to každý, rodiče mají potřebu rozhodovat o svých dětech, dokud to jde (respektive dokud jim to děti dovolí). Buď jim to dovol a vol cestu menšího odporu (zatímco si budeš myslet své), nebo si prostě dupni. Ovšem musíš na to jít s logickými argumenty, neurážet se, neodmlouvat, opravdu být rozumná. Ukázat svou mravní sílu a tak
K tělocviku: Pokud ti přílišné cvičení nedělá dobře, tak to příště odflákni, on se svět nezboří
Nemyslím úplně se vykašlat, jen ho nebrat tak vážně. No a když se nesedřeš, budeš mít pak i víc energie na učení
Ohledně školy: Jestli ti tamti lidi nesedí, nic nenaděláš. Pokud tě přímo nešikanují, tak to musíš zvládnout. Vždy si vzpomeň, že i gymnázium je jen přestupní stanice a rozhodně se přes ni jednou dostaneš a pak třeba bude líp ![]()
Rodiče už prostě sou takový kecalové,který potřebujou mít přehled.Já už sem se ty svoje naučila ignorovat,nosim oblečení který chci,lakuju si nehty na černo podle libosti a když ve škole běháme sem mezi posledníma.Koho to štve?Prostě moje nehty sou moje věc ne?
Ale nemyslim si že by tě nenáviděli,prostě sou jen trochu přehnaně starostlivý a když se jim něco nelíbí dávaj to přehnaně najevo.Prostě počkej až ti sdělej co chtěj a potom na to rychle zapoměň,nebo se z toho hodně brzo zblázníš...
Hodně zdaru,a měj s nima trpělivost,ono chvilku potrvá než jim dojde že jejich malá holčička už vyrostla.
Tak až budeš mít ten přiblblý úsměv když čteš moje povídky tak se vyfoť. Děsně mě zajímá jak ten úsměv vypadá (pak ho pošli na můj mail XDD)
to poznám aj ja som také zažila a občas ešte z toho zažívam. Mna z toho dostali moji kamoši, ale iba v tom že mi dodávali odvahy. Bojovala som z rodičmi tak že som sa s nimi večne hádala a taak nakoniec sa niečo zmenilo asi si uvedomili že raz odídem. (napísala som list že sa v 18 odsťahujem z domu a už sa nikdy nevrátim) neskor som dostala zachvat a išla som do nemocnice odvtedy su krotkejší a miernejší a mám ich radšej
rada pre teba neboj sa všetko bude v pohode chceš mať svoj štýl tak maj kto ti v tom može zabrániť
heslo pre teba :NIKTO SA NEPÝTAL ČI SA CHCEM NARODIŤ, TAK NECH MI NIKTO NEHOVORÍ AKO MÁM ŽIŤ.

Soucítím s tebou, ale vem si to takhle mě je patnáct a kecaj mi do života furt a sem z toho celkem špatná.